Blog

  • Motivace. A můžu jí vidět?

    Motivace. A můžu jí vidět?

    Motivace je souhrn procesů, které jsou zodpovědné za směr, intenzitu a trvání chování. Provází psychologii už od počátku a mnoho teorií (fakt hodně) se snaží přinést odpověď na provokativní otázku: Proč? Proč je člověk vytrvalý? Proč se student učí přednášku od přednášky méně? Proč nezvládám pravidelně cvičit? Proč podává tým A lepší výkon než tým B?

    Oproti jiným psychologickým tématům (např. emoce a inteligence) jsou teorie motivace poměrně kompatibilní a často se doplňují i překrývají. Pokud dnes někdo vychází z jediné teorie motivace, často se okrádá o důležitá zjištění. 

    Pozor na ty, kteří vidí za motivací „jedinou“ příčinu, ať už to jsou pudy, potřeby nebo odměny!

    Je naopak dobré myslet na celou řadu faktorů. Vliv má odměna a trest (známe ze školy nebo práce, že…). Charakteristiky člověka nebo prostředí. Záleží i na správně stanoveném cíli nebo na psychologických potřebách, které jsou naplněny když vnímám, že:

    • se mohu sám rozhodnout, co chci dělat, nebo jak
    • dělám něco, v čem se vnímám schopný
    • pohybuji se v kolektivu, který je podporující, který mám rád

    Pokud jsem do něčeho nucen; opakovaně dělám něco, co mi nejde; chybí mi vřelost vztahů, chuť do činnosti klesá.

    Pro praxi to znamená, že pokud se zabýváme motivací (studenta, pracovníka), musíme myslet na hodně věcí. A ideálně najednou. Mezi ty klíčové patří:

    • zvažování individuálních rozdílů a potřeb
    • férové a spravedlivé jednání
    • (společné) stanovování cílů – vím, co je potřeba a co bude hodnoceno
    • (pozitivní) zpětná vazba a smysluplná odměna
    • podporující a zdravé prostředí

    Dost abstraktní, že? To proto, že motivace vyžaduje, abychom si s člověkem nebo skupinou lidí povídali, ptali se, co potřebují, chtějí; jak vnímají férové jednání nebo zdravé a podporující prostředí – nebo co potřebují od zpětné vazby, kterou rozebírám v minulém příspěvku. Někdy lidé nevědí, co vlastně chtějí. Potom se hodí umění rozhovorů – o těch někdy jindy.

    Na konkrétní tipy a triky, které vyplývají z teorií a výzkumů se můžete ještě těšit. To důležité je, že pokud chceme motivovat, nesmíme se bát ptát a zvažovat různorodost lidí kolem nás.


    Locke, E. A., & Latham, G. P. (2019). The development of goal setting theory: A half century retrospective. Motivation Science, 5(2), 93–105.

    Ryan, R. M., Duineveld, J. J., Di Domenico, S. I., Ryan, W. S., Steward, B. A., & Bradshaw, E. L. (2022). We know this much is (meta-analytically) true: A meta-review of meta-analytic findings evaluating self-determination theory. Psychological Bulletin, 148(11-12), 813–842.

    Arnold, J., Randall, R., Patterson, F., Silvester, J., Robertson, I., Harris, D., … & Axtell, C. (2016). Work Psychology: Understanding Human Behaviour in the Workplace.

  • (kritická) Zpětná vazba

    (kritická) Zpětná vazba

    Zpětná vazba (ZV) je komunikační prostředek v práci, doma, ve škole i s kamarády. Kdekoliv se občas vyskytne nutnost pochválit, nebo vyjádřit nespokojenost a nenaplněná očekávání.

    Často se stává, že taková informace vzniká a dosahuje cíle rychle a je zatížena subjektivním zabarvením, emočním nábojem. To může být dobře – ZV má být obvykle aktuální a včasná, nemá smysl příliš otálet. Existuje ale celá řada faktorů, které ovlivní její dopad na příjemce a ve výsledku i nás, zpětnovazebníky.

    Zmíněné principy (šest) nepředstavují vyčerpávající výčet. Jedná se především charakteristiky ZV, které je možné (jednoduše) v různých situacích ovlivnit. Nebo na ně aspoň myslet.

    Výzkumy však ukazují na význam celé řady dalších faktorů – třeba na osobnostní charakteristiky aktérů, kontext nebo kulturu (ve škole, ve firmě). Záleží i na účelu ZV – cílem může být změna výkonu člověka, nebo rozvoj a zdokonalování schopností (tento funguje lépe). Záleží i na valenci, tedy jestli je pozitivní, nebo negativní (kritická). Samozřejmě je pozitivní ZV obecně přijímána lépe. Kdo by chtěl slyšet, že něco dělá špatně (i pokud ano, srdíčko to trošku zabolí).

    Ideální charakteristiky ZV jsou stále předmětem zkoumání a je možné, že se univerzální model, který zde nemám ambici formulovat, nikdy nedozvíme. Záleží zkrátka na mnoho faktorech. 

    Pokud máme příležitost, může být efektivní nastavit si na pracovišti / ve škole / v týmu vlastní principy zpětné vazby, na kterých se členové dané skupiny shodnou. Někdo jde rád rovnou k věci. Někdo preferuje ke kritice vždy slyšet nějakou pochvalu. 

    Nedávná studie třeba ukázala, že včasná ZV je sice efektivní v pracovním prostředí. Ve vzdělávání může být ale časový odstup vhodnější. Tak pozor na to!

    Zpětná vazba je nejen komunikační nástroj, je také jedním z důležitých faktorů motivace, na kterou se v obecné rovině podívám příště. 

    Hernandez, M. R., & Wang, J. T. (2022). Feedback in medical education is a journey; pack more than a sandwich. Update Anaesth, 36, 41-46.

    Lechermeier, J., & Fassnacht, M. (2018). How do performance feedback characteristics influence recipients’ reactions? A state-of-the-art review on feedback source, timing, and valence effects. Management Review Quarterly, 68(2), 145-193.

    Panadero, E., & Lipnevich, A. A. (2022). A review of feedback models and typologies: Towards an integrative model of feedback elements. Educational Research Review, 35, 100416.

  • meme: Chci tě vidět

    meme: Chci tě vidět

    jak svá odborná tvrzení podkládáš relevantními argumenty a zdroji

  • Adopce pro všechny?

    Adopce pro všechny?

    Je obrovské štěstí, že mladí na televizi moc nekoukají. Protože by se (asi) pozvraceli. Sílu posílám všem těm, kteří se koukali.

    Dnes a včera ve věci manželství / partnerství pro všechny. ČR měla naději, že nabídne rovná práva všem, místo toho si ČT pozvala pana Klimeše (proboha proč), který v pořadu 90′ od 47. minuty předvedl něco, s čím se širší psychologická komunita (pevně věřím) nemůže ztotožnit. 

    Rychlý průlet nad výzkumy, které ukazují dopady péče o děti u různopohlavních a stejnopohlavních párů nenaznačují rozdíly. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že dětem se daří stejně z hlediska spokojenosti, zdraví nebo třeba školní úspěšnosti stejně. Mnohem lepší jsou dopady na dítě než setrvání v ústavní péči. 

    Co rozdíl dělá? Například SES, vzdělání rodičů nebo konflikty v rodině. Ani jedno ale nesouvisí s tím, jakou má rodič sexuální orientaci. Dva kliky a dva zahraniční výzkumy z hromady dalších! 

    https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6309949/

    https://link.springer.com/article/10.1007/s11113-014-9329-6

    Jedna věc je názor. Druhá je veřejný zájem a aktuální poznatky – to se některým odborníkům ani politikům nedaří skloubit. Když jsem slyšel argumenty v PS; když slyším, co říkají nesmyslně konzervativní odpůrci rovných práv, je to k vzteku.

    Moje téma je pracovní psychologie, ne výchova dětí v rodině, naštěstí. Jinak bych se vztekal ještě víc.

    Jo a prosím vás, ta trapná argumentace pána na ČT za to nestojí. Ten slovník, terminologie. Současná psychologie zaplakala. Chuděra paní moderátorka. Ale pokud chcete, podívejte se. Odkaz níže. 

    https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/224411058130228/?fbclid=IwAR1BkXrDXrkaYcms3ooMWhjUvi-DKi6vwcbLRHAPP6PzFYjr4KyJo3f_Ndk

  • Co dělá chování šéfa s podřízeným?

    Může mít vliv na sebevědomí, spokojenost i výkon. Jak konkrétně? Podívejte se na článek Welcome to the Jungle, z 19. února 2024, do kterého jsem poskytl vyjádření.

  • Jak se hledá práce mladým?

    Jde to – někdy to ale dře. Krátké vyjádření mě a kolegů ve článku magazínu e15.

  • Jak na volbu VŠ?

    Krátký příspěvek (video) za Kariérní centrum MUNI na Konferenci Kariérko a rozvoj školy společně s kolegyní s Poradenského centra.