Je obrovské štěstí, že mladí na televizi moc nekoukají. Protože by se (asi) pozvraceli. Sílu posílám všem těm, kteří se koukali.
Dnes a včera ve věci manželství / partnerství pro všechny. ČR měla naději, že nabídne rovná práva všem, místo toho si ČT pozvala pana Klimeše (proboha proč), který v pořadu 90′ od 47. minuty předvedl něco, s čím se širší psychologická komunita (pevně věřím) nemůže ztotožnit.
Rychlý průlet nad výzkumy, které ukazují dopady péče o děti u různopohlavních a stejnopohlavních párů nenaznačují rozdíly. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že dětem se daří stejně z hlediska spokojenosti, zdraví nebo třeba školní úspěšnosti stejně. Mnohem lepší jsou dopady na dítě než setrvání v ústavní péči.
Co rozdíl dělá? Například SES, vzdělání rodičů nebo konflikty v rodině. Ani jedno ale nesouvisí s tím, jakou má rodič sexuální orientaci. Dva kliky a dva zahraniční výzkumy z hromady dalších!
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6309949/
https://link.springer.com/article/10.1007/s11113-014-9329-6
Jedna věc je názor. Druhá je veřejný zájem a aktuální poznatky – to se některým odborníkům ani politikům nedaří skloubit. Když jsem slyšel argumenty v PS; když slyším, co říkají nesmyslně konzervativní odpůrci rovných práv, je to k vzteku.
Moje téma je pracovní psychologie, ne výchova dětí v rodině, naštěstí. Jinak bych se vztekal ještě víc.
Jo a prosím vás, ta trapná argumentace pána na ČT za to nestojí. Ten slovník, terminologie. Současná psychologie zaplakala. Chuděra paní moderátorka. Ale pokud chcete, podívejte se. Odkaz níže.